První člověk #1 Prolog
Život 17 letého Standy z Hradce Králové se nečekaně změní ve chvíli, kdy ředitel České národní vesmírné agentury vyhlásí konkurz na nové astronauty, kteří poletí na Mars. Podaří se Standovi překonat všechny překážky, které si pro něj připravil život, úspěšně absolvovat těžký výcvik a stát se tak Prvním člověkem na Marsu? První díl sci-fi příběhu, který píše tvůrce naučných videí na YouTube Ferin.
01 – 02 – 2029
14:34
Poslední dobou vůbec nic nestíhám. Blíží se pololetí a moje známky nejsou žádná sláva. A to chci jít na Studycom. Fakt nechápu, co mě to popadlo. Já, takovej bezvýznamnej Čecháček, a chci jít na tu nejtěžší vejšku v celé střední Evropě. Achjo. Rodiče chtějí, aby ze mě byl doktor, tak jako byl můj děda. Ale já nechci bejt doktor! Nikdy jsem jím bejt nechtěl, není to práce pro mě. Já mám radši vesmír. Hvězdy a galaxie a mlhoviny a planety a planetky a asteroidy. To je moje gusto. Již odmala odebírám časopis Hvězdy nad námi, jehož články znám skoro nazpaměť. Dokonce jednou, tenkrát v červencovém čísle, otiskli můj satirickej článek o novém LUVOIRU, vesmírném dalekohledu NASA, jehož start se už tolikrát odložil.
Mám rád svoje rodiče, ale občas mi fakt lezou na nervy a neskutečně mě ztrapňují. Třeba dneska: táta si přečetl jeden článek z Hvězd nad námi o sondě Poseidon a nakreslil mi na to meme. Ještě, že to nebylo před spolužáky. Nedávno totiž byla jedna akce na školním hřišti a táta tam za mnou došel kvůli tomu, že mu nejel počítač. Fakt trapas. Máma zase neustále myslí na školu a na můj prospěch. Proto je na mě dost často naštvaná. Nedávno jsem jí ale udělal radost, když jsem vyhrál krajský kolo astronomické olympiády. Měl jsem skoro plnej počet bodů, i když jsem si vůbec nebyl jistej tím co jsem tam napsal. Ale tu největší radost z toho jsem měl samozřejmě já a můj starší brácha Alan. Když jsme se výsledky dozvěděli, udělali jsme velkou párty. Až jsme při tom sousedce omylem rozbili tu porcelánovou vázu z 19. století.. Ups.
Ve škole nejsem moc oblíbenej. Sedím sám v poslední lavici úplně v rohu. Ale to mi nevadí. Moji spolužáci jsou totiž pořádní…. pořádní… no prostě je nemám rád a oni zas mě. Po vyučování obvykle chodívám do školní klubovny. Je to taková pěkná, útulná místnost, kde se scházíme se studenty z jiných ročníků a povídáme si tam o astronomii. Je to takový neoficiální nepovinný předmět a já jsem asi něco jako jeho vedoucí. Sice jsem říkal, že mezi spolužáky nejsem moc populární, ale v každé třídě se najde nějaký neoblíbenec. A ti se pak scházejí v našem astronomickém kroužku. Takže je tam Petr ze třeťáku z áčka, potom Honza z béčka a Ben s Tondou z prváku. Posledním členem našeho astroklubu je Matěj. Matěj nechodí do žádné třídy, Matěj je totiž školník. V životě neměl moc štěstí, a tak nemohl vystudovat vysokou. Nakonec se ujal práce školníka na naší škole, ale vesmír ho zajímá pořád. Proto chodí do klubovny každý pátek v 15.30 taky.
02 – 02 – 2029
15:16
Dnešní den byl jako každý jiný.
Ráno jsem se vzbudil, naspáno tak pět hodin, totálně se mi nechtělo vstávat, ale tak se cítím vždy, když máme vyučování od sedmi. Vyčistil jsem si zuby, navlékl ufonské ponožky, nasnídal se a vyrazil jako každý den na autobus. Moje škola je dost daleko od mého domu, takže musím vstávat strašně brzo kvůli místní ✨skvělé✨ autobusové dopravě, protože můj spoj jezdí jenom třikrát denně: 5:37, 12:37 a 15:37. Člověk by řekl, že když žijete skoro ve třicátých letech jednadvacátého století, MHD bude fungovat lépe jak za mládí mých rodičů..
Když jsem přišel do školy, pozdravil jsem se s Matějem a zamířil do šaten. Tam na mě čekalo nepříjemné překvapení. V šatnách byl kolem mé skříňky shluk asi 10 lidí, mezi kterými byli i policisté. Zřejmě ti z policejního auta, které stálo před školou. Hlavou mi proběhlo asi deset různých scénářů a všechny se točily kolem té věci co mám ve skříňce. Asi před týdnem mě totiž ve škole napadlo vyrobit jaderný motor. Neptejte se proč, neptejte se jak ale napadlo mě to. No, začal jsem trochu googlit, objednal jsem z Elza.cz pár součástek, Honza mi obstaral deuterium a díky tomu indickému chlápkovi na U-Tubu byl menší reaktor na světě. Včera jsem reaktor donesl do školy, že se na to v klubovně odpoledne podíváme, ale jeden kluk ze třídy mě při tom viděl. Ten kluk se jmenuje Merlin, nebo mu tak alespoň všichni říkáme. Je to třídní tyran a mrzout. Někdo říká, že je to kvůli jeho minulosti, ale nikdo to doopravdy moc neví. A ani vědět nechce, protože nechce dostat pěstí. Tato třídní pohroma tedy pro své blaho nahlásila můj reaktor na městskou policii. Nejdříve mě strážníci ke skříňce (jakožto člověka, co tam nemá co dělat) nechtěli pustit, ale jakmile jsem ukázal klíče od skříňky, ihned odstoupili a vyhnali všechny zvědavce na chodbu. Na policistovu výzvu jsem skříň opatrně a pomalu otevřel, a když jsem reaktor vzal do ruky, strážníci jakoby odskočili dál. Nevím, co jim tak vadilo, asi ještě nikdy neviděli jaderný reaktor ve skříňce studenta střední školy..
Ani jeden z nich neměl slov. Nevěděli, co mají dělat. Ještě nikdy se s takovým přístrojem nesetkali. Nevěděli, zda na to mohou sáhnout, i když jsem jim to nabízel. Nejdříve si mysleli, že je to nějaký žert, opak pochopili až poté, co jsem do reaktoru zasunul palivové kartuše a stiskl červené tlačítko. Po chvíli si jeden policista nasadil gumové rukavice, přístroj mi sebral a opatrně jej vložil do plastového pytle s nápisem „Hazard“. Řekl, že musím jít s nimi a odvedli mě do policejního auta. Řeknu vám, nebál jsem se, protože jsem před sestrojením zákon pečlivě studoval a strejda Harold je právník, takže mi s tím pomáhal. V zákoně píší, že maximální výkon jaderného minireaktoru je 120 kW. Na vyšší výkon už potřebujete povolení od Státního ústavu pro jadernou bezpečnost. Na policejní stanici si ani ostatní strážníci nevěděli rady, co se mnou udělat: Jeden se snažil najít nějaké vyhlášky o minireaktorech, ale žádné nenašel. Ten druhý se mě snažil nějak vyslechnout, ale byl z toho už v koncích a ten třetí si radši šel udělat kafe. Po dvou úmorných hodinách na policejní stanici mě nakonec pustili i s reaktorem. Díky Haroldovi.
Audioverze:
