Webbův teleskop se zaměřil na Mars!
NASA GSFC/CIL/Adriana Manrique Gutierrez
A je to tu, na řadu přišel v rámci programu Solar system GTO Mars, který se tak dostal pod hledáček Webbova teleskopu, pracujícím v infračerveném spektru. Získali jsme tak snímky Marsu v několika vlnových délkách a spektrum jeho atmosféry, díky kterému se můžeme podívat na její složení, což pro nás ovšem novinkou nebude. V dnešním článku si vznik těchto snímků popíšeme, řekneme si, co na nich můžeme vidět a podíváme se na celý proces jejich vzniku.
NASA, ESA, CSA, STScI, Mars JWST/GTO
Snímky byly pořízeny 5. září a ukazují nám osvětlenou oblast, která je k Webbově teleskopu v bodě L2 natočena. Na tu se můžete podívat na obrázku vlevo, kde vidíme simulovaný model pozorované polokoule. Na snímku vpravo nahoře, vyfotografovaném přístrojem NIRCam ve vlnové délce 2,1 mikronu, tak můžeme vidět kus impaktního kráteru Hellas Basin, což je největší kráter, který se na Marsu nachází o velikosti zhruba 2200 kilometrů v průměru a hloubce od okraje ke dnu 9 kilometrů. Dále na tomto snímku můžeme vidět část Syrtis Major, což je štítová sopka, rozpínající se 1500 kilometrů nad rovník a 1000 kilometrů od jejího západu k jejímu východu. Její tmavé zabarvení je pak způsobené výskytem vyvřelých hornin, jako je čedič. Také je v oblasti vidět impaktní kráter Huygens. Celý snímek můžeme vidět díky odraženému světlu ze Slunce, které nám tak ukazuje strukturu povrchu, kterou je možné běžně vidět na snímcích ve viditelném spektru.
Snímek vlevo dole, taktéž pořízený přístrojem NIRCam, ale tentokrát ve vlnové délce 4,3 mikronu, je snímek celé polokoule. Na tomto snímku můžeme vidět vyzařované teplo z povrchu Marsu, které ovlivňuje momentální poloha Slunce v době pořízení snímku, roční období a atmosféra planety. Na snímku je totiž tak dobře vidět impaktní kráter Hellas Basin ne proto, že by byl chladnější, avšak proto, že molekuly oxidu uhličitého v atmosféře při větším tlaku na dně kráteru světlo o vlnové délce 4,3 mikronu pohlcují.
Ještě než se podíváme na slíbené infračervené spektrum Marsu, tak si něco málo řekneme o tom, jak byly snímky pořízeny a proč to bylo vcelku obtížné. Mars je oproti objektům, pro jejichž pozorování a detekci je Webbův teleskop určen dost blízko, pohybuje se celkem rychle a je velmi jasný. Proto bylo aplikováno několik opatření, jako jsou krátké expozice či vzorkování jen části světla, které dopadalo na detektory. Jinak by se teleskop mohl potýkat s přesvětlením.
NASA, ESA, CSA, STScI, Mars JWST/GTO
Teď už ke spektru, které nám poskytuje data o světelnosti, prachu či molekulách v atmosféře Marsu. Na tomto spektru tak můžeme vidět oxid uhličitý, oxid uhelnatý a vodu, tedy prvky, které absorbují světlo v určitých konkrétních vlnových délkách, a tak se nachází v atmosféře planety. Kompletní analýza spektra nám může napovědět o jejich množství.
Na závěr bych si dovolil uvést takovou svojí poznámku, a to, že všechno tohle je vcelku hezké, ovšem sloužilo to především pro účely demonstrační. Zdá se, že jsme zatím díky těmto snímkům a datům o Marsu nic moc nového nezjistili.
Zdroje: blogs.nasa.gov, en.wikipedia.org
Obrázky: https://www.nasa.gov/…h/public/thumbnails/image/webb_illustration.png?itok=SQLRkbY0
https://blogs.nasa.gov/webb/…/326/2022/09/mars_2022-506_FINAL-1024×849.png
https://blogs.nasa.gov/webb/…/326/2022/09/WebbMarsSpectra_Wide_FINAL-1024×667.png
