Vědci zjistili kolik času zbývá sondě Mars Odyssey
NASA/JPL-Caltech
Nejstarší aktivní výtvor lidstva, jež se přes dvě dekády nachází na oběžné dráze Marsu a tuto planetu ze všech možných úhlů zkoumá. To je sonda americké agentury NASA, Mars Odyssey, jež za takto dlouhou dobu významně přispěla k probádání Marsu v mnoha směrech. Především zmapovala povrch a objevila značná ložiska vodního ledu, ale svůj výzkum směřovala kupříkladu i k ionizujícímu záření. Zároveň funguje jako jedna ze sond na oběžné dráze, jež zprostředkovávají komunikaci sond a roverů z povrchu s řídícím střediskem na Zemi. Díky těmto sondám, mezi které Odyssey patří, jsou tak z povrchu Marsu přenášena data, jako jsou snímky. Zdá se, že Odyssey má nejlepší roky za sebou, a tak přichází oprávněná otázka. Jak dlouho je po tolika letech aktivity ještě schopna fungovat? To se pokusili zodpovědět vědci a inženýři z JPL a Martin Lockheed.
Největším momentálním problémem sondy jsou tenčící se zásoby hydrazinu, jež využívá jakožto palivo ke správnému nasměrování k povrchu. Samotnou sondu, její elektroniku a systémy, napájejí solární panely. Hydrazin tedy hraje naprosto odlišnou roli. K udržování směru sondy a správném nasměrování vědeckých přístrojů k povrchu planety, se využívá trojice reakčních kol. Ty provádějí série otáčení, což zapříčiňuje točivý moment, v jehož důsledku se sonda pohybuje v opačném směru, než se otáčejí kola. Co je ovšem důležité je prostředek, pomocí kterého se následně zredukuje nabraná hybnost. Právě tuto úlohu zastávají krátké zážehy trysek, jež ke svému provozu spotřebovávají palivovou látku hydrazin. Jelikož Mars Odyssey nedisponuje palivoměrem, bylo využito několik způsobů, pomocí kterých se vědci pokusili zjistit, kolik hydrazinu, jež je k provozu sondy nezbytný, zbývá. Jedním z nich je jednoduchá fyzika a princip, jež se například dá aplikovat a názorně představit na ohřevu vody. Čím menší objem látky ohříváme, tím méně své energie předává okolí, a tím rychleji se ohřeje. Zjednodušeně pokud máme dva litry vody, ohřejí se rychleji, než tři. Stejnou myšlenku lze využít právě v našem případě, kdy zahřejeme obě palivové nádrže sondy a budeme měřit, za jak dlouhou dobu hydrazin dosáhne určité teploty. Odyssey startovala s 225,3 kilogramy hydrazinu. Výpočty za pomoci ohřívání paliva minulý rok ukázaly, že zbývá posledních 5 kilogramů hydrazinu, tedy méně než se předpokládalo. Následující odhady začátkem tohoto roku naznačovaly, že zůstatek od doby výpočtů je pouhých 2,8 kilogramů, což vystačí maximálně na následující rok.
NASA/JPL-Caltech
Tato čísla se zdála být podivná, a tak prošla důkladným přezkoumáním. Vědci a inženýři z JPL a Martin Lockheed, kde byla sonda postavena, začali společně krok po kroku získané informace a výpočty ověřovat. Nejdříve vyloučili únik palivových látek a poškození Odyssey. Následně se podařila vyloučit i rychlejší spotřeba hydrazinu. Logicky se tedy museli přesunout k procesu měření a jeho správnosti. Zde se celou dobu nacházel kámen úrazu. Mars Odyssey, stejně jako každá jiná sonda, disponuje systémy, které ji v okolní nízké teplotě ohřívají a udržují palubní elektroniku a celou sondu v teple. To bylo problémem při měření v místech palivového potrubí, protože to ovlivňovalo měření. Palivo tak bylo ohříváno mnohem rychleji a zdálo se, že palivové nádrže jsou prakticky prázdné. Poté, co bylo ohřívání sondy zohledněno, vyšlo najevo, že zbývají 4 kilogramy paliva. Následné výpočty pak ukázaly, že je to dost na to, aby sonda vydržela ještě několik let. Každopádně číslo není definitivní a pracuje se na zpřesnění údajů.
Zdroje: jpl.nasa.gov
Obrázky: https://d2pn8kiwq2w21t.cloudfront.net/original_images/1-PIA04244-16_a8kqOGN.jpg
