První člověk #9 První dny výcviku

Život 17 letého Standy z Hradce Králové se nečekaně změní ve chvíli, kdy ředitel České národní vesmírné agentury vyhlásí konkurz na nové astronauty, kteří poletí na Mars. Podaří se Standovi překonat všechny překážky, které si pro něj připravil život, úspěšně absolvovat těžký výcvik a stát se tak Prvním člověkem na Marsu? Devátý díl sci-fi příběhu, který píše tvůrce naučných videí na YouTube Ferin.

25 – 03 – 2029

23:30

Ležím na posteli. Okna, jimiž by normálně procházelo světlo ulic, měla rolety zatažené tak, že prosvítalo jen tak málo, abych rozeznal tvar místnosti. Na kolejích zavládlo absolutní ticho. Jen dveře na chodbě, které se otevírají přístupovou kartou, občas pípnou. Na třech postelích rozlehlého pokoje ležely tři děti. Já, Kuba a Ondra, náš nový spolubydlící. Ty děti ještě nebyly připraveny na to, co je tam na kurzu čeká. Ty děti si naivně myslely, že to bude jako chodit do školy s tělákem navíc. Prvotní nadšení po pár týdnech na výcviku opadlo a my zjistili, že to nebude tak jednoduché. Mně dělala problém hlavně ta fyzická stránka kurzu. Když jsem byl menší, já a cvičení jsme se neměli úplně rádi, ale od té doby, co hraju basket, se o dost zlepšilo. Basketbal jsem začal hrát asi v páté třídě, kdy mě k tomu přivedl Bruno. Od té doby jsem byl ve školním týmu a občas jsem si zahrál i na nějakém meziškolním zápase. A občas jsem dal i koš. No, bral jsem to spíš jako odpočinek, ale jak se teď ukazuje, bylo to to nejlepší, co jsem tehdy mohl udělat. Až teda na ty svaly. S tím ještě trochu bojuju. Chodím teď povinně do posilky, kterou máme jak ve výcvikovém centru, tak i na kolejích. Měl bych chodit jednou denně, ale za těch pár týdnů jsem tam byl tak 10krát.

Jak tady tak ležím, každý den večer myslím na svoji rodinu. Copak asi dělají? I když si často voláme nebo píšeme, musí to být divný, když tam nejsem. S Alanem si píšeme každej den. A někdy, když mám čas, tak spolu zahrajeme i nějakou tu hru. Ale ono toho času stejně moc není, takže zatím jsme hráli jenom párkrát. S Brunem jsem taky v kontaktu. Domlouvali jsme se, že někdy přijede na návštěvu. Chtěl bych mu ukázat koleje a středisko, ale vzhledem k tomu, že tam civilové mají vstup zakázán, to vypadá na nějakou procházku Prahou. Mohli bysme zajít do nějakýho obchoďáku, abych si mohl už konečně koupit nějaký normální oblečení. Chodit v tom stejným celej měsíc už mě nebaví. Taky si občas před spaním říkám, jak to asi vypadá v naší třídě. Koho novýho si Merlin našel, když už nemůže šikanovat mě? Upřímně, je mi toho člověka líto, ale jsem rád, že už tam nejsem. Ten kolektiv fakt nebyl nic moc a stejně ta třída byla rozdělena na pár skupinek, které se držely při sobě a mezi sebe se nějak nemíchaly. Asi bych už měl jít spát. Zítra je náročnej den.

26 – 03 – 2029

14:00

Dnešní oběd byl až překvapivě dobrej! Celkově strava tady není úplně taková, jakou bych si představoval, ale chápu, že musíme dodržovat nějakou dietu a v rámci zachování fyzičky není úplně dobrý se každej den cpát burgrama s hranolkama (teda ne, že bych to já zrovna dělal, ale chápete). Dopoledne jsme měli teorii, konkrétně fyziku raket a vesmírných plavidel. To mě docela baví, narozdíl od předletové přípravy kosmonautů, kterou se učíme každý čtvrtek. Je to lepší, než docházka na normální střední? Ohledně učiva asi jo. Ohledně kolektivu, jak už jsem zmiňoval, tak nejspíš taky. Čest výjimkám jako Bruno. Odpoledne nás čekají dvě hoďky v tělocvičně – to je ta volnější část, kdy většinou hrajeme nějaké hry, posilujeme a tak podobně. Po půlhodinové pauze jdeme na další dvě hodiny do takové speciální tělocvičny, kde nacvičujeme už reálné situace, které by mohly nastat ve vesmíru. To je většinou ta těžší, ale i zábavnější část. Dnes budeme trénovat pohyb v raketě. Bude to trénink pod vodou, aby se alespoň trochu nasimulovala nízká gravitace. V budoucnu však máme v rozvrhu i lekce v reálné nulové gravitaci ve cvičném letadle. To vyletí do výšky, pak padá téměř volným pádem. Ale to až v druhé polovině celého tréninku, za 3 měsíce.

Klidnou atmosféru odpoledního volna přeruší Kuba, který právě vchází do pokoje.

„Čau!“ říká nahlas nadšený spolubydlící.

„No zdarec, kdes byl tak dlouho?“ ptám se, protože výdej obědů skončil už před hodinou.

„Hele potkal jsem na chodbě Dana, tak jsme se dali do řeči a řekl mi, že je v pátek tady na kolejích nějaká párty, prý má jeden z lektorů narozky a jsme zvaní!“

To mě trošku překvapilo. Možná vám to přijde nevhodné, či nevýchovné, aby zaměstnanci podporovali takové věci u studentů, ale lektoři, mezi které patří i Dan, patří spíš k té spodní vrstvě, navíc věkově jsou od nás dost blízko, takže i když se musí řídit směrnicemi a je to jejich práce, volný čas tráví občas se samotnými studenty. Vždyť oni sami byli taky adepti. A není tomu tak dávno.

Audioverze: